Jdi na obsah Jdi na menu

Z deníku Chica a jeho paničky

23. 3. 2009

Jmenuji se Martina a můj příběh o roce života se štěnětem labradorského retrívra by se dal rozdělit na dvě části: „Moje cesta za Chicem“ a „Cesta do srdce labradora“. Po jedné z nich jsem došla sama až sem a na tu druhou jsem vykročila společně se svým pejskem v den, kdy se narodil (22. 1. 2009). Celý rok jsem si vedla deník o našich společných zážitcích a učení se novým věcem. Byl to nádherný rok a nikdy jsem nic podobného nezažila. Níže stručně shrnuji naše zkušenosti a fotografie pejska.

Obrazek

 Obrazek

 

12. MĚSÍC .....  narozeninová kostička pro Chica

22. ledna 2010

Milí přátelé,

Chico dnes oslavil svůj první rok života. Chico bylo to nejlepší co nás loňský rok potkalo, bez ohledu na prožité starosti a trápení s operací a změnu všech plánů a představ. Jeho láskyplná povaha to všechno několikanásobně vyvažuje. Moje cesta do srdce labradora se stala pěšinkou poznání Chicova světa, do kterého mne pustil; je to svět her a upřímných citů, mnoha vůní a psích slov, kterým rozumí jen on a pár zasvěcených.

Níže jsem se pokusila napsat a shrnout, v čem jsme se poučili, co bych už teď udělala jinak a co bylo dobré rozhodnutí již od začátku.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

3 měsíce

4 měsíce

5 měsíců

Obrazek

Obrazek

Obrazek

6 měsíců

7 měsíců

9 měsíců

 

 

zimní dovádění - leden 2010 -  věk: 1 rok
 Obrazek

Obrazek

Tady toho kokříka na obrázku jsme potkali při vstupu do Průhonického parku. Jak ho Chico zbystřil, začal ho prohánět v závějích; jeho panička začala volat, že bude mít její pejsek v kožichu zamotaný sníh (proto asi ta dečka :-)  ale to už bylo pozdě, v tom okamžiku dělal Chico z kokříka sněhovou kouli :-)

Obrazek

Obrazek

Obrazek

 

 

 

Hračky

Postupně jsme zjistili, že Chico miluje plyšové hračky, těm dává přednost před ostatními, vůbec je netrhá, ale láskyplně olizuje až jim vydře pleš, medvědovi sežvýkal čumák samou péčí a kravička už skoro nemá ani jeden chlup v ocase :-) Uplně nejlíp jsme udělali s medvědem, takový ten měkký hebký plyšový méďa pro děti, byl sice dražší ale vyplatilo se, drží dodnes. Chico si ho jen tak strčí do tlamy a  leží, spokojenost sama. Na kousací hračky nikdy moc nebyl. Prořezávání zoubku jsme nijak zvlášť neřešili, jen jsem mu koupila na tu přechodnou dobu měkké aporty na trénink, aby si mléčné zuby zbytečně rychle nevylámal, když se kývaly a ty nové neobrousil než dorostou.

Obrazek

Žebrání u stolu a jiné zakázané věci

Od malinka jsme Chica učili, že u stolu se nežebrá a jídlo padá pouze do mističky, která má své pevné místo. Jakmile tohle pejsek pochopí, nastane doma velká úleva. Jíme totiž u nízkého stolu, takže to tam má pejsek všechno jako na talíři. Dneska mohu nechat na stole jídlo a odskočit si pro něco do kuchyně a Chico ho tak maximálně pohlídá a pozoruje z povzdálí. Už se několikrát stalo, že jsme třeba zapomněli na stole koláče přes noc, ráno jsme je opět našli a nedotčené a nepokousané :-)

Když už to nemůžete vydržet a přesto chcete dát pejskovi něco z toho co jíte, nikdy to nedávejte přímo u stolu nebo na procházce. Poodejděte od stolu, ať pejsek udělá nějaký cvik a pak mu jídlo položte do mističky. Když jste venku a toužíte si utrhnout od úst kus svačinky, přičemž pejsek z Vás nespouští oči a máte už poslintané boty, schovejte si třeba poslední kousek, chvilku počkejte, udělejte jakoby pauzu mezi tím, že jste jedli a že se jde dál, a pak za odměnu za nějaký cvik nebo povel pejskovi dejte ten kousek svačinky.

Ale jinak platí, lidské jídlo není pro pejsky, zejména uzeniny jim nesmírně zatěžují ledviny, protože obsahují mnoho soli. Pro Chica kupuji pouze psí pamlsky, velký výběr mají u Barona: psí sušenky. Naše oblíbené jsou kuřecí kroužky a kostičkové sušenky. Neobsahují žádný cukr, nejsou mastné, jsou malé takže opravdu plní funkci jen té chutné odměny a můžete je mít v kapse třeba u kostýmku a odměnu vždy po ruce :-)

Také jsme se od doby, co začal "víc rozumět" snažili potlačit jeho zlozvyky a to bylo kradení domácích pantoflí a ponožek. Tohle trvalo trošku déle, myslím, že to pochopil až někdy kolem 6. měsíce. Moje pantofle sice nesou památky Chicuskových mléčných zoubků, ale zachránili jsme jinak všechny boty.

 

 

Obrazek

Hygiena a zvěrolékař

péče o zuby - Asi tak od 7 měsíce mu kupuji buvolí kosti (přírodní, bez přidaného vápníku), kupuji  ty mnohovrstevne ze slisovane kuze, je to ideální způsob jak si pejsek udrží čisté zoubky a nezapáchá mu z tlamy. Samozřejmě, že máme kartáček na zuby i psí pastu, ale Chico to na mně vždycky všechno vyplival a popral se se mnou, kdyz jsem ho učila na kartáček. Tak jsem to po pár měsísích vzdala a jednou týdně mu koupím velkou buvolí kost a 1-2 za měsíc zkontroluji zuby a společnými silami s Igorem vyčistíme co je potřeba.

kapky - Koupila jsem na začátku kapky do uší, jsou bezva, ale bohužel hodně aromatické po bylinkách, což pejsek dost nerad, jak to otevřu už běží pryč :-) Myslím, že plně postačí pravidelná péče s heřmánkem; ouška po vyčistění otřít tamponkem namočeným v heřmánkovém výluhu. Tetované ouško se hodně špinilo, teď zhruba po roce se vše uklidnilo.

kleštičky na drápky - doporučuji koupit kvalitní kleštičky na drápky, nejlépe ty gilotinkové, můžete si je objednat u svého veterináře a nebo koupit v online obchodech co maji např. kliniky. Stále s nimi stříháme Chicovi ten volný drápek nad přední tlapou, stále dorůstá protože si ho nemůže přirozeně obrousit a doma s ním pak zatrhává o koberec, když se protahuje nebo si hrajeme. Dobré  kleštičky Vám zůstanou po celý život pejska.

ten správný veterinář - bydlíme kousek od Prahy a tak jsme zpočátku využívali péči tam. V Praze je hodně klinik, ale nemám s nimi zkušenosti. Mohu doporučit MVDr. Herčíka, kam jsme jeli když bylo nejhůř, to je klinika v Horoměřicích (blízko letiště Ruzyně), ale je třeba se k němu objednat a opravdu trvat na tom, že chcete k němu...má hodně pacientů a (nepříjemnou) slečnu na recepci, musela jsem se hodně držet, za to jaká na nás byla. Nakonec jsem tam přestala chodit, když nás potřetí ošetřil jiný lékař a hledala jsem pomoc jinde. Mám velmi dobré zkušenosti s klinikou v Mimoni, MVDr. Vepřek, je to nejlépe vybavená klinika v ČR, pan doktor je velmi ochotný a šikovný. My bydlíme v Úvalech u Prahy, najedu na dálnici na Ml. Boleslav a za 1,15 hod jsem v Mimoni když potřebuji, za stejnu dobu proskáču Prahou, když chci jet do Horoměřic. 

 

Obrazek

Pelíšek

Tak to byl problém od začátku. Koupili jsme drátěnou ohrádku, tu samou co má Stáňa, ale trochu vyšší a Chico ji od prvního dne nenáviděl, nahrála jsem si to tenkrát na video, je to srdcervoucí pohled jak tam seděl a chtěl ven. Takže jsme koupili  molitanový pelíšek. Jak jsem se později dozvěděla od Stáni, pejskové polehávají na různých místech a na pelišek chodí málo. Fenky to mají asi jinak. Nicméně, Chico do pelíšku nikdy moc nechodil, měl období, kdy si chodil lehat a spát jen do kuchyně na dlaždice (kolem 4. měsíce), tak jsem tam lítala za ním a pašovala mu pod břicho ručníky, aby mi nenastydl. Drátěná ohrádka se nám hodila po operaci, ale to lidi normálně nepotká. Operace ale měla jeden velmi pozitivní dopad na to, aby si Chico uvědomil, že má "místo". Jak tam byl 3 měsíce zavřený, naučil se KONEČNĚ chodit do svého pelíšku a chodí tam i nadále!

Moc se nám osvědčily deky dry-bed, máme dvě, jednu mám pro Chica v práci a druhou mám v ložnici, když se chce přijít v noci přitulit (ale spíš je tam ten kobereček pro mě :-), jinak ji vozíme všude sebou jako cestovní.

Obrazek

Cestování v autě

Pás do auta nám na začátku moc pomohl. Když jsme Chica nechali poprvé jet v aute na zadním sedadle samotného, vrhal se dopředu, všechno chtěl prozkoumat. Zhruba týden jezdil s kšírama, strašně vzadu naříkal a vyl, ale nakonec se uklidnil a rezignoval. Pak jsem kšíry sundala a už věděl, že v autě se leží nebo sedí na zadnim sedadle. Do budoucna mu chci koupit nějaký kvalitní pás s dobrým polstrováním, pejsek ale jeste bude sílit tak počkám.

 

 

 

Výcvik

Pokud jste z Prahy ci z Prahy-východ mohu vřele doporučit pana Viktora Jánošíka, je fakt skvělý a nebo paní Hermanovou, která se svým týmem cvičí v Kolodějích. Dokud byl Chico fit, chodili jsme k panu Jánošíkovi 2x týdně na trénink, všechno vysvětlil a má pro pejsky cit.

Základy loveckého výcviku Vás i Vašeho pejska budou moc bavit, pokud na to nemáte čas, nechte si alespoň ukázat jak házet aporty, jak aportovat z vody a různé povely a cvičte doma, na louce, v lese, prakticky kdekoliv na procházce. Klasické "cvičáky" jsou orientované na základní výcvik a poslušnosti, ale obvykle tyhle speciální věci, kterými správně vycvičený retrívr žije, neprocvičují.

S Chicem procvičujeme co umíme a co si pamatujeme z tréninků, miluje aporty, hlavně ty z vody. Co nám dělá velké starosti a co se snažíme neustále cvičit, je odvolání ze skupiny psů či od lidí. Koupila jsem 10m dlouhou stopovačku a různě cvičíme na ulici a na hřišti u nás, kde se pejskové znají, vždycky poprosím někoho o pár minut a snažíme se s Igorem, podle toho kdo venčí, Chica učit, aby uměl přiběhnout a pak dostane povel volno a může si hrát dál. Je to ale běh na dlouhou trať.

 

Láska

Pokud je Vaše štěňátko Váš první labrador a nebo zlatý retrívr, tak budete jistě mile překvapeni láskou a pozorností a chováním Vašeho pejska. Ta jejich povaha je fascinující, nikdy nemají špatnou náladu, vždycky Vám jí zvednou a jsou vždycky po ruce, když se chcete podělit o svoje štěstí, radost a zármutek.

Chico miluje všechny živé tvory, což se mu ale začíná nevyplácet, protože starší pejskové jsou nevrlí z toho jeho pusinkování a hopkání kolem a končí to tím, že Chica v lepším případě proženou a v horším ho za něco chytnou a pořádně vytahají :-)

Obrazek

Granulky

Tak to by vydalo na několik stránek. Jak vite z deníčku, začali jsme krmit Orijenem (Kanada), ten je skvělý a věřím, že pejsek dostal dobrý základ, i ty zvýšené proteiny by tolik nevadily podle moderních studií, ale tím, že je to tak nabité masem a kostní moučkou, je to jídlo hodně bohaté na fosfor a ten jak jistě víte musí být v rovnovaze s vápníkem a vitamínem D, aby byl jejich metabolismus harmonický. Pokud je tedy v potravě hodně živočišných bílkovin, je tam tudíž i hodně fosforu, ten se pak hromadi v těle a aby se vyloučil, je třeba vápníku, ktery se ale vyloučí s ním, takže neustále spějete k nevyváženému poměru vápník-fosfor. Nechala jsem v srpnu udělat Chicovi krevní testy (před operací) a měl horní hraniční hodnotu fosforu, takže jsme z Orijenu přešli na Artemis (USA). Artemis je velmi kvalitni krmivo na dogfood analysis vysoce hodnocene, ale našemu pejskovi nesedlo, asi že je z tolika druhů masa a začaly se mu ucpávat anální žlázky. Takže to už taky nemůžeme. Timberwolf (USA) se sem přestal dovážet, tak jsme zkusili Canine Caviar, další kvalitní krmivo (USA), ale mám obavu, ze výrobce mlží ohledně jedné látky, která se přidává jako stabilizátor a o které je prokázano, že má karcinogenní účinky. V Americe totiž firmy nemají povinnost tuto látku uvádět, takže je pravděpodobné, že ji krmivo obsahuje. Nějaký čas jsem v hledani dobrých granulek byla zase v bodě nula. Po dlouhém hledáni a srovnávání jsem se rozhodla, že začnu krmit granulkami Arden Grange, je to evropské krmivo, vyrábí ho rodinna farma v Anglii a na svých webových stránkách mají prohlášení, že tu karcinogenní látku do krmiva nepřidávají.

Orijen - https://orijen.cz/cz/orijen/about/
Artemis - https://www.artemispetfood.eu/#
Canine Caviar - https://www.canine-caviar.cz/
Arden Grange - https://www.ardengrange.cz/

Čtěte etikety!
Důležité je umět číst ve složení krmiva, to co je uvedeno na prvnim miste v seznamu ingrediencí, toho je v krmivu nejvice, takze i když ultraprémiove krmivo FirstMate ma na prvnim miste bramborové vločky a pak dehydrované maso, je jasné čeho je tam vice. Také pokud je čerstvé maso uvedeno mezi prvnimi položkami na etiketě je to trik, maso musi výrobce nejprve usušit a poté co ho zbaví vody jeho hmotnost klesne vuci ostatním složkám a v pořadí surovin klesne až úplně někam dolů. Byla bych opatrná kupovat krmivo, kde bude napsaná kukuřice, pšenice, soja mezi prvně uvedenými surovinami, sem patří třeba i řepné řízky, ty se běžně používají. Všechno to jsou těžce stravitelné rostlinné bílkoviny, při jejich trávení vzniká mnoho odpadních latek, které se musí vyloučit z těla ven a pejsek má pak problémy s ledvinami a játry. Tyto rostlinné suroviny jsou totiž velmi levné a fungují jako tzv. náplň, která je ale výživově prázdná, potraviny maji vysoký glykemický index (stejně jako u lidi) a jsou dosti kalorické.

 

Zvedání nožičky

Pokud máte pejska, určitě čekáte a říkáte si, kdy ten náš přestane čurat jako fenka :-) Chico začal zvedat nožičku v 10. měsíci. Musím na něj ale povědět, že stále nemá ten správný balanc, vždycky se prohne jako luk, na třech packách honí rovnováhu a pomáhá si ocáskem, jen aby tu 4. tlapku měl zvednutou :-)

Obrazek

Výstavy

Než se spustil ten "nožičkový" cirkus, plánovali jsme výstavy a uchovnění. Bohužel, poplatky za výstavy musíte zaplatit v termínu i několika měsíců předem, aniž byste věděli, co se ten den vlastně semele. Tak to bylo i s námi. Přihlásili jsme Chica do dorostu na 3 výstavy, mezinárodní v Ml. Boleslavi, klubovku na Konopišti a na Světovou výstavu do Bratislavy. Když jsme všechno hezky zaplatili, dozvěděli jsme se, že Chico musí na operaci a pak bude následovat rekonvalescence. Vlastně to byla ironie osudu, místo jeho první výstavy jel na svoji první (a doufám že poslední), operaci.

Teď se naše plány změnily, aktivní trénink v plné zátěži pro něj není a uchovnění jsem kvůli dysplazii vyloučila. Pejska máme hlavně pro radost, cvičíme všechno a hlavně si užíváme procházek do přírody. Musím také kontrolovat váhu kvůli kloubům, takže ho držím na spodní hranici jeho optimální váhy, což je ted u Chica +/- 35 kg. Máme také stále co dohánět, protože kvůli nemocným tlapkám se mu pořádně nerozvinul hrudník (pejskové s dysplazií loktů přenáší váhu do celého těla a nezatěžují přední končetiny jak by měli), to dohoníme v léte plaváním, nicméně dostat ho do výstavní kondice by znamenalo jít s váhou nahoru a pak to zase sundat, raději tedy od vystavování opouštíme. Než vystavovat pejska o kterém víme, že není 100% připraven a čekat zázraky a tzv. to lidově zkoušet, to raději ten čas využijeme s Chicem jinak :-) 

 

Volné pokračování Chicova deníku - rok 2010

březen 2010 - psí prázdniny v Itálii

Jako každý rok i letos jsme trávili část naší jarní dovolené v Itálii, kde jsme byli téměř 14 dní. Letos poprvé byl s námi i Chico. Jeli jsme autem až do provincie Viterbo, což je z Prahy zhruba 1200 km. Pejsek dlouhou cestu zvládnul výborně, měl zakoupený bezpečnostní pás do auta a všude, kde jsme bydleli se choval vzorně. V Itálii jsou hnědí labíci vzácní a tak se často stávalo, že nás lidé zastavovali, ptali se na pejska a Chico byl ve svém živlu - měl spoustu obdivovatelů a ještě více mazlení a drbání.

Čas jsme trávili hlavně procházkami v přírodě, v lese a pátráním po  etruských vykopávkách a zapomenutých stavbách. Mimo vesničky a města s námi Chico všude chodil na volno a náramně si to užíval. Část pobytu jsme trávili s mým kolegou, prof. Gamsem, který se téměř okamžitě stal třetím členem smečky. Když jsme byli venku, pan profesor si to rázoval první, Igor šel obvykle uprostřed a já někde vzadu, jak jsem se snažila nasbírat si nějaký materiál do práce. Chico o nás musel všechno vědět a tak to neustále kontroloval a běhal mezi koncem a čelem výpravy celý den. Naběhal toho tak 10x více než my a večer pak vždycky po zásluze padnul.

Vyrazili jsme také k moři, kde si Chico poprvé zaplaval. Celé odpoledne jsme chodili po pobřeží, sbírali mušle a kamínky a Chico řádil ve vlnách.

Obrazek

 

Obrazek

 

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

   

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky vrh G - Chico - Galahad Amber Glow

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Fotky

(Eliška, 7. 4. 2009 14:44)

Ahoj, moc hezké fotky, zkuste ještě vyfotit Chica v postoji :-). je opravdu moc pěkný.

Pochvala

(Stáňa Cvečková, 6. 4. 2009 16:19)

Musím říct, že Chico je na svůj "věk" ohromně šikovný a vnímavý, je na něm vidět, že se mu neustále věnujete. Je to zkrátka jako s dětmi. Trpělivost a péče se vyplatí ! Jen tak dál !